Jak to začalo...
Každé malé dítě, které žije ve spokojené a spořádané rodině, se věnuje různým zálibám a také něco sbírá. Jedná se většinou o reklamní věci, které ho obklopují a které ho zaujmou. Za doby totality, ve které jsem jako dítě žil, toho moc na sbírání nebylo, ale přesto se dalo ledacos zajímavého vybrat. Nejdostupnější a nejoblíbenější byly asi poštovní známky, které vycházely i v tištěných edicích, potom pohlednice měst a také kovové odznáčky. Ale daly se ještě sbírat vlaječky sportovních mužstev, pivní etikety, sýrové nálepky nebo také příbalové papírky komiksového vzhledu ve žvýkačkách Donald.
Všechny zmíněné věci prošly mýma rukama, abych je nashromáždil, ale vzápětí pak vyměnil mezi kamarády úplně za něco jiného. Nic z toho mě zcela nezaujalo a neudrželo se u mě dlouho, asi proto, že na tom chybělo razítko originality, něco, co by mi říkalo, že je to jenom moje.
V té době jsem už začal také literárně tvořit a toužil se stát spisovatelem. Miloval jsem knihy, patřil mezi pilné čtenáře a návštěvníky místní knihovny a také psal první povídky. Jedna z nich pak vyšla ve školním časopise, který vydala 9 třída s pomocí učitele na cyklostylu.
Měl jsem svého oblíbeného hokejistu, fotbalistu, zpěváka, herce …, jako každý kluk, a těm všem jsem napsal a poslal dopis, abych jim sdělil, že jim fandím a oni mi za to většinou poslali podepsanou fotografii. První byl fotbalista Antonín Panenka, pak zpěvačka Petra Janů, hokejista Josef Augusta a tak to šlo dál a dál a já si nakonec uvědomil, že vlastně začínám sbírat podepsané fotografie, čímž jsem se stal sběratelem autogramů.
Podpis člověka je drobná identita v dopise, na úřední listině nebo na fotografii. Potvrzení toho, že jsem to já, klikyhák podobný mému jménu. Nikdy není přesně stejný, jednou delší čárka, podruhé jiný sklon písma. Charakterizuje člověka, ukazuje jeho duši a vlastnosti.
Sbírání autogramům je prostě vzrušující, dodnes mě to drží - zhruba už 40 let, baví mě to a naplňuje. V tomhle zůstávám stále mladým a aktivním, pěstuji v sobě napětí a vzrušení, když otevírám poštovní schránku, beru do ruky dopisy, otevírám zalepené obálky a celou dobu přitom hádám, kdo mi asi odpověděl a poslal svůj autogram. Ten pocit sběratele je nejkrásnější. Je to pokračování příběhu každého autogramu. A některé ty příběhy ve vás zanechají velice silný dojem.